(S)mysl života

Čas od času mne navštíví klient s dotazem na smysl života. Scénář je vždy velmi podobný: hledá něco, co jeho existenci naplní smyslem, co mu zaručí, že na konci života nepropadne skepsi a pocitu marnosti. Kde to ale vzít a nekrást?

TO PRAVÉ OŘECHOVÉ

Pomoci najít klientovi smysl jeho života je vždy těžká práce. Už z principu trvá na tom, že dosud jeho život nebyl „směroplatný“, takže sveřepě lpí na představě, že musí objevit to pravé ořechové, protože jinak už nikdy nebude šťastný.

Zajímavé na tom je, že v jazyce klienta znamená smysl života potvrzení zvnějšku, že svůj život žije dobře, je platným členem společnosti a přispívá k celkovému rozvoji a blahu. To zní docela smysluplně, že? Ale co se s jeho smyslem života stane, když kolem zrovna nejde žádná adekvátní autorita, která mu blahosklonně potvrdí, že to dělá dobře?!

SÁM SOBĚ AUTORITOU

Vypadá to jako neřešitelný problém, ale bohudíky není. Vlastně stačí udělat tu nejjednodušší věc: pasovat se na nejvyšší autoritu svého života. Cože? Zaslechla jsem nějaké ale? No ano! To ALE znamená, že pak musíme převzít odpovědnost za svá rozhodnutí i za směr, kterým jsme se rozhodli vydat. Protože jen tak budeme žít svůj smysl života, a ne smysl života někoho, kdo nám náš smysl života schválil. Otázka totiž v obdobných případech nezní “Jaký je můj smysl života?” nýbrž “Dělám to správně?”

S dovolením to shrnu. Když trváme na tom, že potřebujeme znát svůj smysl života, ve skutečnosti jen potřebujeme ujištění, že děláme věci správně a že je s námi všechno v pořádku. Chováme se jako malé děti, které chtějí ocenit a být svým rodičem obdivováni. To je naprosto v pořádku a zdravé – zvláště pak u dětí, které si budují svou identitu a povědomí o svých hodnotách. Ale my už jsme nějaký ten pátek dospělí.

TY JSI SVŮJ SMYSL ŽIVOTA

Pokud hledáte smysl života, musíte napřed najít sami sebe. Zvolněte a místo zběsilého úprku vpřed spíše samovolně klesejte hlouběji do sebe. Ptejte se sami sebe, co vás baví, co vám dělá radost, co vás uvolní. A odpovědi hledejte uvnitř. Tušíte past? Tušíte správně. Když si totiž budete odpovídat poctivě, pravděpodobně zjistíte, že to co děláte či to co jste doposud považovali za svůj smysl života vás upřímně nenaplňuje.

A smysl života je primárně založený na pocitu naplnění.

Pokud připustíte, že je pro vás pocit naplnění důležitější než „správně“ odžitý život, musíte si také přiznat, že vy, vaše potřeby a vaše touhy jsou pro vás minimálně stejně důležité jako celý zbytek světa, kterému jste původně chtěli sloužit. Pak už jen stačí nesloužit světu, nýbrž sobě.

NEZACHRAŇUJ PLANETU, ZACHRAŇ SEBE

Ne, smysl života opravdu není pomáhat druhým na úkor sebe a zachraňovat planetu. Pokud vás to baví a naplňuje, směle do toho. Ale pokud ne, najděte si pro sebe něco jiného, smysluplnějšího. Rozhodně tím světu a svému okolí prospějete víc než všudypřítomnou frustrací, že dostatečně nenaplňujete jakousi univerzální představu o smyslu života.