Nedávno jsem zavítala do lesa a narazila na morový sloup. Pohled na něj mne přinutil k zamyšlení. V dějepise jsme se učili, že morová epidemie přišla někdy kolem 14.století a zlikvidovala cca 1/3 národa v Evropě a Asii. Nevědělo se jak tuto hrůzu léčit (chyběla příčina), a tak v beznaději docházelo k vytváření silného vztahu k Bohu, jakož poslední naděje.
Mám pocit, že se v dnešních dnech toho až tak moc nezměnilo. Mor nás sice již nezasahuje, ale jsou zde epidemie jiné. Jsme napadáni epidemií chronických onemocnění z nadbytku, jsme napadáni epidemií touhy po moci, dále jsme napadáni epidemí strachu ze změn, ze ztrát, z neúspěchu, toxicitou potravin…. Epidemie čehokoliv je oznamována médii a my se v tom točíme. Sociální sítě navíc přílévají benzín do ohně, neboť vedou k epidemii posuzování sebe sama a porovnávání se. Člověk se odklání od sebe, nezná sám sebe a svůj obraz utváří na základě vzorů virtuálních známých.
Zda se jedná o epidemii moru nebo něčeho jiného je jedno. Všechny epidemie jsou v jistém směru “smrtící”. Nemusí jít o smrt fyzickou. Tyto „zdánlivě mírnější“ epidemie zabíjí lásku, vztahy, talenty, víru, tvořivost, sebeúctu a to má v neposlední řadě jasný vliv na fyzické tělo. Lidé jsou často v nerovnováze, pod tlakem, plni zloby, agrese i deprese. A kde je příčina? U nás. Sami se ničíme!
Ptala jsem se sama sebe: “Co s tím budeš dělat?,“ Co se řeba poučit od předků ze 14.stol. Co sáhnout do pomyslného energetického účtu: Osobní víra. Je tam dost kvalitní energie pokory a moudrosti? Co žádat vyšší moc (Přírodu, Boha, Krista..) o moudrost dobrého rozlišování, vnitřního klidu. Co nechat promluvit srdce?
Vím, je to těžké, epidemie rychlého života nám přece nedovoluje zastavit se a… Ale co to zkusit? Nevím jak vy, já svou podstatu zabíjet nechci. Jste také napadáni epidemií?
Specialista na život
