Jaký jsem otec?

Je třetí červnová neděle a to se slaví Den otců, svátek, který paradoxně nemá tak silný význam jako Den matek. Ale proč? Na tango jsou potřeba dva! Tedy matka i otec, každý svou měrou, tak jak je to jen možné. Každý může dávat tolik, co sám unese. Ale bez táty to prostě nepůjde tak snadno, protože každé dítě má v sobě geny otce i geny matky, takže je dříve nebo později probudí a projeví.

Velmi mě baví tento citát, velkého člověka 20. století, pana Tomáše Bati: „Když jsem měl 20 let, myslel jsem si, že můj otec je idiot. Když jsem měl 30 let, občas jsem si myslel, že má docela pravdu. Když mi bylo 40 let, tak jsem si myslel, že to byl celkem moudrý chlap. A když jsem měl 50 let, řekl jsem si: kdyby tu tak byl a poradil mi!“ Pokud můžu mluvit za táty plošně, myslím, že nikdo z nás nečeká v tento den žádný extra dárek. Ani propustku „na jedno“, ani striptérku, co bude skákat z dortu, ani jízdu tankem z nějakého slevového portálu se zážitky. To vše je příjemné, ne však důležité.

„Když jsem měl 20 let, myslel jsem si, že můj otec je idiot. Když jsem měl 30 let, občas jsem si myslel, že má docela pravdu. Když mi bylo 40 let, tak jsem si myslel, že to byl celkem moudrý chlap. A když jsem měl 50 let, řekl jsem si: kdyby tu tak byl a poradil mi!“

Zásadní je si uvědomit, že rodinu tvoří máma i táta. Je na každé matce, kolik dá prostoru tátovi dítěte, aby se mu věnoval, však znáte ty případy, kdy matka záměrně neumožní kontakt otce s dítětem, atd. Co z takových dětí vyroste? Jen to, co mu matka poskytne. Ale je tu i opačná strana mince. Vy, otcové vašich dětí, partneři a manželé vašich žen. Kdy naposledy jste svému synovi nebo dceři něco namalovali? Kdy jste s ním byli venku? Kdy jste mu vysvětlovali jak funguje vlak? Ví od vás vaše dcera dost o tom, co jsou to city, láska, vztahy?

Ano, rodičovství je fakt krutopřísný level, není to žádná čurina – však jde o život. Vlastně nejde o život, ale o Život. Nejen tedy o to „tady a teď“, o to přítomné, fyzické, ale o vize a cíle, o to vše, co příjde. Ať věříte nebo nevěříte na osud, poslání člověka, sny a touhy, je spousta věcí, které můžete svému dítěti předat. Být mu inspirací, vzorem, být jeho přítelem, parťákem. Ne vždy se nám vše daří podle plánu, že? Cítíte, že se něco pokazilo? Opravte to. Cítíte, že něco neděláte dlouho dobře? Zastavte se, nadechněte se a změňte to.

A pokud chci odpověď na otázku jaký jsem otec – neptám se sám sebe, nechci odpověď ani od manželky. Teď dostávám zpětnou vazbu, tu nejlepší možnou od mých synů. Jejich pohledy a první slůvka jsou nejlepší lakmusový papírek. Teším se však na jinou věc a jsem zvědavý. Třeba až mi bude sto let a příjdou za mnou a sami řeknou, jaký život žijí i díky mému vkladu do Života. Snažím se o to už dnes, abych se jim mohl podívat rovně do očí. Jako táta svým dětem.